Norsko, země Vikingů. Jak fungují a vypadají jejich hospice? Pro odpověď jsme se vypravili přímo do Norska o letošní dovolené. Domluvili jsme si předem návštěvu dvou ze čtyř norských hospiců v hlavním městě Oslo.
Když k Vikingům, tak s lodí. Posádka: tři lékaři - Jiří Košťál (vedoucí výpravy), Marie Blažková, Dominik Blažek (zatím externista a dobrovolník), a Adam Kneblík - dobrovolník - elektrotechnik z našeho hospice. Na střechu auta jsme naložili mořské kajaky a vyrazili. Při cestě Dánskem jsme se zastavili v Kamillianer Gaarden Hospice v Aalborgu (Dominik se seznámil při nedávném workshopu v Praze s muzikoterapeutkou tohoto hospice a domluvil návštěvu). Byli jsme vlídně přijati v tichém, klidném, moderně zařízeném  prostředí bývalého kláštera s přilehlou zahradou v centru města. O nevyléčitelně nemocné se v Dánsku starají paliativní týmy -  ambulantně doma nebo na lůžku v hospici, pacient se na financování této péče nepodílí, je hrazena státem. V Kamillianer Gaarden Hospice je současně sídlo paliativního týmu pro příslušný region. Ne všichni žadatelé (indikovaní nemocní) se přijetí na hospicové lůžko dočkají. Celým hospicem nás provedl dobrovolník Ben, architekt v důchodu, původem z Filipín. Dobrovolníků zde mají vice, než potřebují, a pečlivě si mezi čekajícími zájemci vybírají. Ben nás seznámil jen s lůžkovým hospicem (12 jednolůžkových pokojů se zázemím), byla sobota, ambulantní služby zde fungují jen ve všední dny, pohotovost zajišťuje nedaleká nemocnice. Oknem do malého dvorku jsme zahlédli i tiché loučení se zesnulým. Na závěr jsme nahlédli v sesterně do zdravotnické dokumentace a díky komentáři sester jsme si doplnili představu, jak to v dánském hospici chodí. Lékař do hospice dochází jen na vyzvání sestry, nebývá zde na rozdíl od nás denní lékařská vizita. Na druhou stranu ve všední dny v pracovní dobu je lékař jako člen paliativního týmu kdykoliv k dispozici. Máváme na pozdrav a pokračujeme na sever.
Po noci ve spacáku na louce  plné černých slimáků (Adamovi vlezl jeden do ucha) a po krátké plavbě na trajektu  přistáváme v norském Kristiansandu. Po placatém Dánsku nás vítá členité pobřeží, skály, vřes a malebné dřevěné domky. Nedočkavě popojíždíme do Lindesness – nejjižnějšího bodu norské pevniny, kde se ubytujeme a využíváme pohostinnosti dávného kamaráda z vody Honzy Červenky, který nám domluvil prohlídku hospice v Oslo. Ve svých téměř 70-ti letech stále pracuje , jezdí na kajaku tak rychle, že mu sotva stačíme a chodí po horách jako za mlada.. Několik dní se „rekreujeme“ po vedrech u nás doma. Ve větru a dešti denně pádlujeme po moři, fjordech, z kajaku chytáme ryby, na „pevnině“ sbíráme brusinky a borůvky. Odpočati vyrážíme přes severní Telemark – krajinu hor, řek,jezer a skal - do Oslo. Ubytujeme se u naší rodačky z Chrudimi Marty Kunkeové na předměstí Oslo ve Stabekku. Přijetí v rodině Marty bylo jako pohlazení..Využili jsme i jejích zkušeností po 14 letech práce v sociálních službách v Norsku. Navíc nám domluvila návštěvu Stabekk Hospice –jednoho ze dvou cílů naší cesty na sever. Charakterem i velikostí připomíná hospic v Dánsku. Mimo standardní pokoj pro pacienta mají ještě vedlejší pokojík pro příbuzné. Vítá nás vrchní sestra a lékař, debatujeme o jejich systému a problémech. Ty medicínské máme stejné. Zajímají se o to, jak fungujeme my, zvažují-možná se přijedou podívat k nám a nabízejí možnost stáží pro naše sestry. Společné prostory jsou dosti stísněné, ale útulné. Obávají se problémů díky probíhajícím změnám ve společnosti. Jejich hospic je financován místní „komunitou“, jejíž příjmy po daňových změnách budou nižší. Nemocní si malou částkou na pobyt v hospici doplácejí. Po obědě se loučíme.
Oslo je ucpané automobily, a tak si jej prohlížíme z kajaků. Počasí je už letní, slunce a teplo. Rozlehlý Oslofjord je jako Václavák, křížem krážem lodě všeho druhu. Bydlíme tentokrát u paní Zdeňky, manželky Honzy Červenky z Lindessness, ubytování luxusní – i v Oslo lze bydlet v rodinném domku obklopeném zelení. Výborná večeře, milé přijetí, dlouhé večerní rozjímání - nad poměry u nás po 35 letech od jejího odchodu z Čech. Dovídáme se více o Andersu Breivikovi a o šoku, který způsobil mírumilovným Norům. Další den hledáme v centru města Loviesenberg Hospice. Je součásti nemocnice, která patří diakonii. Charakter služby se liší. Jsou zde zaměřeni na kratší – cca 14 denní - pobyty ke stabilizaci stavu, a pokud pacient v krátké době v hospici nezemře, překládají jej do lůžkových zařízení sociální péče provozovaných místní „komunitou“ nebo domů. Lékaři současně poskytují konziliární služby pro nemocnici. O 12 pacientů se starají 3 lékaři a zdravotní sestry různých specializací. Jednolůžkové pokoje, různé velikosti, jak to při rekonstrukci bývalého nemocničního pavilonu vyšlo, zázemí, malá zahrada, prostory pro denní stacionář,. Tam docházejí ambulantní pacienti po dobu 3 měsíců 1x týdně. Pak se rozhoduje, zda budou pokračovat, nebo návštěvy ukončí. Sesterna vybavená počitači, dokumentace je vedena jak v papírové podobě, tak zápisem do celonemocničního NIS. Hospicem nás provádí , vedoucí lékař Dr. Are Norman, máme možnost pohovořit i s nemocnými. S oběma  lékařkami pak diskutujeme o léčbě konkrétních pacientů. Medicínské postupy se od našich téměř neliší. Jako zásadní učebnici považují The Oxford Textbook of Palliative Medicine. Z ošetřování nás zaujalo využití odvaru z pelyňku a pelyňkového oleje při hygieně dutiny ústní. Odcházíme poobědvat do nemocničního bufetu. Za ceny luxusní české restaurace si dáváme skromné studené menu a vracíme se do města. Balíme a vydáváme se na zpáteční cestu. Na jih přes Švédsko, krátkým trajektem do Štětína a dál na jih přes celé Německo domů. Po překročení české hranice jsme si tajně oddechli: naše auto sice není na silnici nováčkem, ale 20 let provozu a půl milionu najetých kilometrů nemusí být vždy zárukou jistého návratu.

Shrnutí za závěr:
• hospice v průměru o 10-12 lůžkách
• dostatek sester nejen vzdělaných, ale i znalých a zkušených ,většinou starších
• ošetřovatelky - pokud vůbec - v menšině
• dostatek dobrovolníků ( na všechny zájemce se ani nedostane, nejsou v přímé péči, pomáhají v provozu kuchyně, na zahradě, nebo pacientům čtou, zajišťují dopravu nemocných apod.)
• paliativní medicína na vysoké úrovni
• dobrá návaznost lůžkové péče na ambulantní v domácím prostředí, na mobilní hospic, stacionář, dobrá spolupráce s onkologickými sestrami a dalšími specialisty v paliativní péči v terénu, s praktickými lékaři a s domovy důchodců, ve kterých je v Norsku poskytována i zdravotní péče (přibližně na úrovni našich LDN)
• ve společnosti i v odborných kruzích má  hospic i paliativní medicína své místo.
• anglicky mluví všichni zaměstnanci zcela samozřejmě, ani s pacienty nebyl problém se domluvit
• péče pro pacienta bývá hrazena z místní „komunity“ z prostředků určených na sociální a zdravotní služby, ale ne všichni zájemci se do lůžkového hospice pro nedostatečnou kapacitu dostanou.
• kromě v hospicech je v Norsku hospicová péče běžně poskytována na paliativních odděleních nemocnic

Krásná země (navštívili jsme ale jen malou jižní část Norska - nejseverněji ze Stavangeru přes Telemark do Osla, hory moře jezera a divoké řeky..,) Platí zde pravidla, která se všude bez výjimky dodržují (zapomenutou peněženku na střeše auta Vám nikdo nevezme). Až do Breivikova masového vraždění nebyla policie ozbrojena. 10x vyšší průměrná mzda proti naší. Díky progresivní dani se příjmy v různých profesích liší méně než je v Evropě zvykem, Vysoké příjmy do státního rozpočtu z ropy, chovu lososů a progresivní dani.

Fotogalerie