Významný spisovatel a křesťanský myslitel 20. století Jan Čep o sobě napsal: „Myslel jsem si, že moje skutečné já je v bezpečí před ponižujícími styky, činy, myšlenkami. Teprve hodně pozdě-doufám, že to nebylo příliš pozdě ve smyslu absolutním- jsem si musel uvědomit, do jaké míry jsem se klamal, že jsou na světě chyby, které nikdy nenapravíme“.

Na začátku roku 2016 si i my přejeme, aby těch chyb, které se nedají napravit, bylo v Hospici Chrudim co nejméně. Pomáhá nám důvěra, že nejen naše životy, ale i existence hospice „závisí na nás a zároveň odpovídá vůli Někoho jiného. Někoho, kdo je zároveň pramenem bytí. Kdo si stačí sám o sobě, ale kdo zároveň potřebuje nás.(…). Jemuž není lhostejné, zda jdeme vstříc své spáse nebo zatracení“. (Jan Čep: Setra úzkost-zlomky autobiografického eseje)